Angličtina každý den a na campu

Od roku 2001 se snažím studovat angličtinu pokud možno denně. Není náhodou, že 2001 je rok, kdy jsem byl poprvé na English campu – právě tam jsem zjistil, jak užitečný a zábavný tento jazyk je. Od té doby na angličtinu narážím úplně všude – však to jistě znáte sami: rozhovory s živými Angličany a Američany, anglicky mluvené seriály, software v angličtině, anglická Wikipedia a další zdroje zpráv, anglické videoklipy, výukové kurzy, ve škole, v zaměstnání, ve městě…

• www.DailyEnglish.cz – každý den trochu angličtiny
• najdi si DailyEnglish i na Facebooku
• English Camp – jako každý rok, i letos pro vás připravujeme prázdninový kurz angličtiny s rodilými mluvčími, sporty… Letošní téma: cestování!

Zjistil jsem, že jakmile dosáhnete určité úrovně (řekněme B2, pro někoho C1), tedy domluvíte se a porozumíte rámcově většině témat, začne člověk automaticky ztrácet chuť do systematického zlepšování.  Nová slovíčka už si nepíšeme, a když pak v reálu narazíme na ideální příležitost je uplatnit, zvolíme cestu menšího odporu a opíšeme to jinými slovy. Když místo “tremendously entertaining” řekneme “really funny”, tak to asi opravdu nevadí. Jakmile ale místo “severe chest pain” řekneme “it hurts”, už vynecháváme důležité informace, které pak musíme dlouhosáhle opisovat.

Aktivní slovní zásoba zkrátka potřebuje neustálé a cílevědomé rozšiřování. Pokud by vás zajímalo, jak na tom jste s angličtinou, podívejte se na test slovní zásoby – Test your vocab. Porovnat se můžete s ostatními Čechy (nebo, pokud jste troufalí, s rodilými mluvčími) a hlavně získat motivaci pro každodenní studium angličtiny.

Jak na osobní odběr zboží v Praze

Jak postupujete, když víte, co koupit, ale nevíte, kde? Já, když mám vybráno, nejprve:

• jdu na zbozi.cz, 
• zadám název výrobku (čím přesnější, tím lepší, takže Canon 600D body je lepší, než zrcadlovka), 
• kliknu na oblast Praha, zvolím dostupnost Na prodejně (tím odfiltruji všechny rádoby-e-shopy, které nemají nic skladem a zboží objednávají až poté, co jej objednáte vy), a
• pak teprve seřadím výsledky podle ceny od nejlevnějšího. Navíc se 
• v objednávce přímo zeptám, jestli mají zboží opravdu na skladě, jinak aby objednávku považovali za neplatnou (tím se vyhnu spekulantům a zklamáním).

(vím, že je to není nic nového, ale překvapilo mne, že dost lidí o této možnosti neví)

Děláte to podobně? Já už si nic z e-shopů posílat nenechávám. Když už platím opencard, tak ať nedávám vydělat poslíčkům a dopravcům, kteří mají navíc problém zastihnout mne doma nebo v práci.

Proto jsme už od začátku našeho projektu vizitka.cz chtěli nabízet zákazníkům osobní vyzvednutí. Ale jakožto malý start-up nemáme kancelář v centru (vlastně ani nikde jinde) a posílat lidi přímo do tiskárny vizitek nepřicházelo v úvahu. Přitom právě u levných osobních vizitek dává osobní odběr velký smysl. 
Nakonec jsme přišli na řešení (na které přišlo mnoho start-upů před námi) a v partnerství s jednou skvělou kavárnou můžeme konečně nabídnout osobní vyzvedávání objednaných vizitek v Praze. 

Mimochodem, Google těmto a podobným typům rozhodování říká ZMOT (Zero Moment Of Truth), pokud se o marketing zboží zajímáte, možná stojí za přečtení.

Prosba z 11. září - "ať to nejsou muslimové"

Před deseti lety se svět otřásl. V několika okamžicích tehdy zahynulo tři tisíce lidí v přímém přenosu, a v prvních chvílích nikdo nevěděl, co se bude dít. Všichni sledovali zprávy a četli noviny a po pražských ulicích začali hlídkovat vojáci se samopaly.
Určitě si pamatujete, co jste ten den dělali. Teď, po deseti letech, jsou těchto vzpomínek plně noviny i Twitter. Je zvláštní, smutné a silné číst si teď tehdejší okamžitě dojmy.
Nebudu tady psát dojmy svoje. Byly silné, vedly mne k napsání mého úplně prvního, zoufale naivního článku do novin. Nebyl otištěn, ale pomohl mi vypořádat se s tragédií, která se nás tu jakoby netýkala, ale přesto se mne mocně dotkla.
Chci tu místo toho odcitovat vzpomínku, na kterou jsem dnes narazil a která mi zvláštně utkvěla:

"I remember my friend in college, a Pakistani Muslim, praying that the hijackers wouldn't turn out to be Muslim."
"Pamatuju si, jak se přítel z vysoké školy, pákistánský muslim, modlil, aby se z únosců letadel nevyklubali muslimové."

Možná víc než jiné vzpomínky, příběhy a dokumenty mi právě tato věta pomohla pochopit, jak příšerně dopady měl útok na všechny lidi. Nesnášenlivé činy, které si usurpovaly právo mluvit za jiné a vnesly nesnášenlivost a strach do už tak obtížných společenských vztahů. Nejsem muslim, ale dokážu si možná představit hrůzu, s jakou člověk zjistí, že někdo, kdo se modlí ze stejné knihy, jako já, právě...
Je obrovské požehnání, že jedenácté září neodstartovalo konflikt civilizaci, ale "jenom" konflikty lokální (i když samozřejmě hrůzné a kontroverzní). Je velké štěstí, že se svět sice zbláznil, ale ne tak, jak se zbláznit mohl.
A na závěr dnešního zádumčivého příspěvku ještě maličkost: první díl populární The Daily Show po jedenáctém září, kde Jon Stewart, vynikající moderátor a komik, vystoupil tak, jak ho diváci neznali. Možná vám to bude připadat hodně patetické. Ale díval jsem se teď na ten článek, který jsem tenkrát napsal, a uvědomuju si, že to odpovídalo tomu, jak jsme tehdy situaci prožívali po celém světě.

Pište si deník, stojí to za to

Málokdy jsem se do nějakého textu tak začetl, jako když jsem nedávno, během osmihodinové cesty letadlem, otevřel svůj deník, který si píšu od roku 2001. Ne, že bych byl až takový grafoman, že bych si dokola četl svoje texty se zatajeným dechem a samolibým uspokojením. Ale čtení deset let starých, upřímných a čerstvých dojmů ze školy, z lidí kolem mne, z výhledů do budoucna... je to opravdu zvláštní a jedinečný pocit.

Deník píšu soukromě (není to tedy žádný blog pro ostatní) a tak jej používám i jako svou osobní externí paměť - jsou tam vzpomínky, epizodky, zážitky, které mi v tu chvíli přišly důležité, chyby, ze kterých se chci poučit, pocity, které nechci nikdy zapomenout, vtipná setkání, vleklé starosti i velké radosti. Hádky, nesmělé pohledy, pády, úspěchy.

Je neuvěřitelné, kolik detailů se mi z hlavy vytratilo. Uvolnily cestu novým informacím. Ale někde tam vzadu v mozku sedí pod nánosem dějin, a čekají, až je četbou deníku znovu zaleju a ony mohou rozkvést v původní kráse. Podobné pocity určitě znáte, když se dostanete po dlouhé době na místo, které si pamatujete z dětství, nebo vyhrabete na půdě sešit z druhé třídy či fotku z Vánoc 1990.

Věřím, že psaní deníku má na člověka pozitivní vliv - umožní mu třídit myšlenky, dělat informovaná rozhodnutí, v klidu se "vypsat" z bolesti či naopak odložit "přetékající" radost. Při čtení deníku pak možná objevíte staré zkušenosti, netušené souvislosti a nové vnitřní odhodlání. Psychologové dokonce doporučují vést si stručný deník (říkám mu vděčníček), do kterého si píšete každý den tři až pět pozitivních věcí, za které jste vděční a ze kterých máte radost. Uvidíte, že každý den je za co děkovat a z čeho se těšit. (více o psaní různých druhů deníčků zde)

I always say, keep a diary and someday it'll keep you. (Mae West)

Vím, že je to paradoxní, napsat na blog po půl roce, a místo omluvy naopak vyzývat čtenáře, aby psali oni. Díky svému deníku taky vím, že si musím dávat pozor na tendence poučovat ostatní, jako kdybych slupl všechnu moudrost světa (pokud jste upřímní sami k sobě, pak je váš deník skvělým dokladem toho, jak často se mýlíte a jak se měníte). A dokonce vím, že psaní rozsáhlého deníku není pro každého.

I přesto vám chci ze srdce poradit - pište si deník. Nemusí to být stovky popsaných stránek. Stačí stručný vděčníček, sem tam si napsat ty neskutečně vtipné hlášky vašich přátel, nebo si schovat pár fotografií s přišpendlenou vzpomínkou. Udělejte radost sami sobě za deset let :-)

Veselé Vánoce

Originál: PartiallyClips.com

Jak vyrobit domácí zeleninové čipsy

V Británii mi zachutnaly chipsy z kořenové zeleniny, u nás je seženete třeba u Marks&Spencera. Nejsou zrovna levné a v jednom balení je jich tak hrst, ale jsou vynikající. Pokusil jsem se je vyrobit v kuchyni, a přestože to je časově náročné, výsledek za to myslím stojí.

Uvedený recept na zeleninové čipsy jsem si vymyslel a upravuji ho vždy podle nálady, to samé doporučuji vám. Experimentujte a můj návod berte jen jako inspiraci.

Co koupit:

• kořenovou zeleninu, já zvolil sladké brambory (batáty, mají je v Tescu), petržel, mrkev, červenou řepu a ředkev
• olivový olej (nemusí být panenský)
• koření: sušený česnek, pepř, sůl, chilli, muškátový oříšek, improvizace...
• dochucení a zvýraznění: med, cukr, ocet

První fáze: oškrábejte zeleninu a poté ve škrábání pokračujte - právě škrabkou totiž vytvoříte tenoučké plátky, které pak budou pěkně křupat. Alternativa: jemné struhadlo, případně kuchyňský robot. Plátky by asi neměly být silnější, než 1 mm. Na asi 150 g čipsů jsem potřeboval 1 kg zeleniny. Opravdu, celou dobu vám zelenina mizí pod rukama, začnete s plným stolem a skončíte s mističkou čipsů.

Druhá fáze: ochucení.

Omáčka 1 - Chilli

1,5 dl oleje, dvě lžičky chilli, lžička nebo dvě lžičky soli, lžička pepře, tři lžičky sušeného česneku, lžička oregana, lžička cukru, půl lžičky muškátového oříšku (ty lžičky berte orientačně, já totiž nekořením po lžičkách), dále lze přidat různá lehká koření na vylepšení vzhledu, já třeba dodal směs rozemletých sušených oliv a rajčat

Omáčka 2 - Sladká česneková

1 dl oleje, deset lžiček medu (trochu rozehřát, ať se dobe míchá), dvě lžičky balsamico octa, lžička cukru, dvě až tři lžičky soli, čtyři až sedm lžiček sušeného česneku, dále zase koření na dochucení dle chuti (já to třeba přepískl s chilli)

Zeleninové plátky jsem vložil do uzavíratelného plastového boxu na uchovávání potravin, polil pečlivě rozmíchanou omáčkou, hermeticky uzavřel a zuřivě protřepal, nemíchal, to aby se olej a koření dostaly všude.

Poté jsem ochucené a omaštěné zeleninové hrsti nakladl do tenké vrstvy na pečící plech (doporučuji použít pečící papír) a vložil do trouby.

Pečení, či spíše sušení, trvá opravdu dlouho. Já jsem pekl prvních 15 minut na 180 stupňů (horký vzduch) a poté dalších 60 - 70 minut na 110 stupňů, ale to jsou opravdu hodnoty, které jsem spíš odhadl, a každá trouba bude chtít svoje.

Během pečení je dobré směs promíchávat, také získáte lepší představu, kdy jsou čipsy hotové.

Důležité je vyndat je z trouby dříve, než se vám budou zdát úplně vysušené a křupavé, protože pak ještě při vychládání v misce trochu vyschnou. Cílem samozřejmě není získat všude hnědou až černou barvu, naopak. Občas se mi tu křupavost povede trefit, občas ne. Protože je ale vždy potřeba dělat více várek, a nakonec se ty čipsy smíchají, výsledná směs obsahuje různé stupně křupavosti, což je myslím dobře.

Zeleninové chipsy se dají dělat i ze silnějších plátků, těm moje babička říká "opečánky", ty se hodí i jako příloha k jídlu. Moje zeleninové chipsy jsou zamýšleny jako kopie těch od Marks and Spencer, a tedy jako samostatné, "konverzační" křoupadlo.

Dobrou křup!

Mistrovství světa ve Frisbee Ultimate v Praze

Jak možná víte, fascinující sport jménem Frisbee Ultimate mi učaroval už před devíti lety. Tehdy jej v Česku hrálo možná 200 lidí, a nenapadlo by mne, že za pár let uvidím v Praze mistrovství světa klubů ve Frisbee Ultimate. Je tu přes tři tisíce hráčů z 36 zemí z celého světa, včetně favoritů z USA a Japonska. Hraje se více než 700 utkání na Strahově a Slavii, a všechna jsou divákům přístupná zdarma.

• Oficiální stránky
• Můj článek o mistrovství světa ve Frisbee Ultimate
• Pravidla Frisbee Ultimate - oficiální
• můj pokus o vysvětlení pravidel Frisbee Ultimate

Že jste o této obrovské a prestižní akci nevěděli? Nedivím se. Česká média, až na výjimky, považují Frisbee za nezajímavý sport party lidí, co si hází v parku. Přitom jde o fyzicky, takticky i technicky velmi náročnou hru, jak potvrdí všichni, kdo ji kdy hráli.

Ale možná, že je tahle mediální neatraktivita Frisbee Ultimate v něčem prospěšná. Frisbee je, co se základních stavebních kamenů týče, zcela jiný sport, než třeba fotbal. Zodpovědnost za hru mají hráči, nikoli rozhodčí. Každý se snaží hrát tak férově, jak by chtěl, aby hrál jeho soupeř. Je opravdu neuvěřitelné, že něco takového funguje i na mistrovství světa. Představte si něco takového u fotbalu nebo hokeje... Ostatně moje dávné zamyšlení najdete zde.

Zvu tedy vás, kterým se sport líbí a chcete se podívat, jak jej hrají profíci, na některé z utkání. Rozpis zajímavých utkání najdete na oficiálních stránkách. A až uvidíte ve městě partičku mladých lidí, kteří vypadají unaveně, ale šťastně, a na batohu se jim houpají 175gramové disky, víte, že je to tým Ultimate. Celá Frisbee komunita je z tohoto mistrovství v Praze zatím nadšená, snad jim to počasí moc nezkazí.

Mimochodem, můj přítel z Ameriky má teorii: přestože jsou americké týmy favorizovány, mají zde v Praze šanci i jiné týmy. Mnoho Amerických hráčů je totiž ve věku, kdy v USA ještě nesmějí pít alkohol, ale tady už ano (18 - 21), a to by mohlo znamenat, že se profíci z druhé strany Atlantiku tak trochu unaví ještě před samotnou hrou :-)